Houževnatý brankář, jenž pro ránu nešel nikdy daleko. Billy Smith byl jedním z nejlepších gólmanů své doby, přičemž jeho chvíle přicházela především v play-off, kde se dokázal vybičovat k perfektním výkonům, které byly odměněny čtyřmi Stanley Cupy v řadě!


HISTORIE | 15. 9. 2019 | ALESISKO

Billy Smith byl do NHL draftován týmem Los Angeles Kings v roce 1970. Hned v první sezóně (1970/71) se velkou měrou zasloužil o zisk Calder Cupu, nejprestižnější týmové trofeji v AHL, čímž si ve Springfieldu, jenž byl tou dobou farmářským celkem Kings, zajistil výsadní postavení. Za první tým Králů si zahrál až v následující sezóně, kdy naskočil do pěti utkání. Další starty v dresu LA však nepřidal.

V roce 1972 totiž do NHL vstoupili New York Islanders, kteří v následném rozšiřovacím draftu sáhli právě po Smithovi a ihned mu dali prostor v brankovišti. V 70. letech se muži v maskách v brance ve většině týmů pravidelně střídali a jinak tomu nebylo ani na Long Islandu. Smith se tedy o porci utkání dělil se svým kolegou Gerrym Desjardinsem a nutno podotknout že se jim zprvu zrovna dvakrát nedařilo. První dva ročníky se v podání Islanders nesly ve znamení velikého trápení, o účasti v play-off si nově vzniklý klub mohl nechat leda tak zdát.

Když Desjardins neodolal a vyslyšel volání konkurenční WHA, dostal Smith nového parťáka, kterým byl Glenn Resch, přezdívaný „Chico“. Kolem brankářské dvojice se začal rodit konkurenceschopný tým, jenž záhy neměl s postupem do vyřazovacích bojů žádný problém. Islanders měli ve využívání svých brankářů poměrně jasný systém – zatímco v základní části hájil branku Ostrovanů častěji Resch, v play-off nastával čas pro změnu pro Smithe. A když se klub se v následujících pěti letech hned čtyřikrát probojoval do semifinále vyřazovacích bojů, začalo se na Long Islandu pomalu ale jistě šuškat o Stanley Cupu!

Jelikož se oba brankáři ve prospěch klubu pravidelně střídali, na individuální ceny, potažmo nějaké brankářské rekordy mohli zapomenout. I přesto si Resch v letech 1976 a 1977 zachytal na All-Star Game, jeho kolega se dočkal v roce 1978 a rovnou ukořistil cenu pro nejlepšího hráče utkání.

Smith se do povědomí ligy dostal vcelku snadno, a to především svým nezvykle agresivním stylem chytání. Pokaždé byl připraven se o sebe v brankovišti postarat, ne nadarmo se mu také přezdívalo „Hatchet Man“, tedy „Sekerník“. Na ledě proslul jako bojovník, jenž byl pro svůj tým schopen snad čehokoliv – když se mu nezdála dotěrnost útočníků, bez váhání je přetáhl svou holí! Traduje se, že se však neostýchal vyjet ani na své spoluhráče. Jednou si to jel vyřídit i se svým slavným spoluhráčem Mikem Bossym, jelikož se mu zdálo, že na něj obávaný kanonýr na tréninku vystřelil až příliš prudce.

Sezóna 1979/80 se z pohledu gólmanů nesla v tradičním duchu. Smith toho během základní části příliš neodehrál, ale jen co přišlo play-off, bylo brankoviště jeho. V základní části se mu však povedlo něco, co do té doby žádnému brankáři – 28. listopadu 1979, v utkání proti Coloradu, byl Smithovi připsán gól!

Islanders hráli v bojích o Stanleyův pohár výtečně a Smith si připsal 15 ze 16 výher potřebných k zisku slavného poháru! Ve vynikajících výkonech pokračoval kanadský rodák i nadále, a tak se vedení „Isles“ rozhodlo v průběhu sezóny 1980/81 jeho kolegu Resche vyměnit a na jeho místo dosadit Rollieho Melansona. Tomu Smith opět přenechal během základní části spoustu práce, aby byl znovu připravený podávat ty nejlepší výkony v play-off. Ještě třikrát v řadě vychytal pro Islanders slavný Stanley Cup a daleko k tomu nebyl ani ve vyřazovací fázi 1984, kdy se však Ostrované museli sklonit před Edmontonem s Waynem Gretzkym v sestavě.

Individuálně nejvydařenější ročník prožil Smith prožil mezi lety 1981 a 1982, kdy ovládl ligu v počtu vychytaných vítězství, dostal se do prvního All-Star Teamu NHL a navrch přidal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana ligy! O rok později získali společně s Melansonem Jennigs Trophy, jenž je udělována dvojici gólmanů, kteří za svá záda pustila nejméně puků. K tomu navíc Smith přidal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče vyřazovacích bojů!

Fandové ostatních klubů Smitha přímo nenáviděli. Kromě toho, že výborně chytal totiž dokázal svou divokou povahou, jenž není pro gólmany jinak příliš typická, vyprovokovat kolem brankoviště nespočet rozepří a šarvátek, a to zejména za své ohánění hokejkou, za které si vysloužil tolik trestných minut, kolik jich za kariéru v NHL posbírá průměrný útočník! Celkem jich nastřádal 489, což dosud žádný z brankářů nepřekonal!

Sekal, vrhal se na nás, řval, ať to stálo cokoliv. Byl tak skvělý, že mu dali cenu Conna Smythe pro nejlepšího hráče, a měli mu dát dvě. Smitha jsme nenáviděli, ale zároveň jsme ho plně respektovali,“ vzpomíná Gretzky ve své autobiografii na prohrané finále z roku 1983.

Po posledním vyhraném finále navštívili hráči vítězného týmu prezidenta Spojených států. Bílý dům tehdy obýval Ronald Reagan, jemuž Smith, jakožto nejlepší hráč play off, věnoval hokejku, na níž bylo napsáno: „Puk zastavuje tady.“

Po posledním vítězném triumfu a následném prohraném finále se slavná dynastie z Long Islandu začala pomalu ale jistě rozpadat. Smith však zůstal Ostrovanům věrný až do konce své kariéry. V brance se střídal s mladíkem Kellym Hrudeym, a to až do svého hokejového důchodu, který nastal v roce 1989.

Z hokejových kruhů však nezmizel ani po skončení kariéry, kdy působil jako trenér brankářů u svých Islanders, které později vyměnil za Panthers, kde působil až do roku 2000.

Billy Smith
• narozen 12. prosince 1950, Perth, Ontario, Kanada

• 4x Stanley Cup (1980, 1981, 1982, 1983)
• 1x Vezina Trophy (1982)
• 1x Conn Smythe Trophy (1983)
• 1x Jennings Trophy (1983)
• 1x First All-Star Team NHL (1982)
• 1x All-Star Game NHL (1978)

• bilance v základní části: 680 utkání – 305 vítězství, 233 porážek, 105 remíz, průměr obdržených gólů na zápas – 3,17
• bilance v play off: 132 zápasů – 88 vítězství, 36 porážek, průměr obdržených branek na zápas – 2,73

• V roce 1979 se stal prvním gólmanem v historii NHL, jemuž byla připsána vstřelená branka.
• V roce 1981 byl vybrán do reprezentace Kanady pro Canada Cup, avšak kvůli zlomenině prstu do něj nakonec nezasáhl.
• V roce 1993 uveden do hokejové síně slávy, ve stejném roce Islanders slavnostně vyřadili jeho #31.
• Jeho bratr Gord (obránce) odehrál v letech 1974 – 1980 celkem 299 utkaní v barvách Washingtonu a Winnipegu.
• V roce 2017 byl vybrán mezi 100 nejlepších hráčů historie NHL.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *