Před pár dny vydal Dom Luszczyszyn z populárního webu ‘The Athletic’ žebříček deseti nejlepších a nejhorších kontraktů v NHL. Nepřekvapivě se v těch deseti nejhorších vyskytlo jméno dlouholeté ikony Chicago Blackhawks: Brent Seabrook. Dokonce hned na prvním místě. To ukazuje na dvě věci, za prvé: kanadský zadák je přeplacený; za druhé: nepodává vůbec dobré výkony.


ANALÝZA | 16. 7. 2019 | ANDY

Seabrook má na kontě v dresu Blackhawks tři Stanley Cupy. Vždy byl pevnou a důležitou součástí týmu. Poslední zisk stříbrného hokejového grálu je však starý už 4 roky a právě po jeho zisku byl odměněn Stanem Bowmanem smlouvou na 8 let s průměrným platem 6,875 miliónů dolarů. Už předtím si však kanadský zadák přišel na pěkné peníze, když mu do roku 2016 Chicago vyplácelo ročně 5,8 miliónů po 5 sezón. Jeho současná smlouva je tak jedním z příkladů, že platit hráče dlouho a draze v podstatě za zásluhy po 30 letech jejich věku se nevyplácí. Navíc, když tu jsou indicie jejich ústupu ze slávy již v době, kdy jim danou smlouvu dáváte.

Co říkají data?

Přesně to, co jsem načal už výše. Neplaťte hráče po třicítce. Dalo by se říci, že je to tak jednoduché.



Z posledních studií výkonů velkého množství obránců NHL vyplývá, že optimální věk je zhruba mezi 23-25 lety a někdy okolo sedmadvaceti let je vliv hráče spíše záporný. Samozřejmě, Brent Seabrook patřil dlouhou dobu mezi nadprůměrné hráče NHL a tuto křivku tak o pár let posunul. Poslední roky ale jasně dokazují, že i on se očekávanému úpadku výkonů nevyhnul.



Kde je problém?

Jako dlouholetý fanoušek Hawks pád rodáka z Britské Kolumbie sleduji poměrně podrobně. Jeho největším problémem je, ve stále fyzicky náročnější NHL, rychlost. Tím trpí i jeho rozhodování, neboť jednoduše nemá na věci tolik času jako dříve. Ve většině případů, když se dostane k puku, má problém s rozehrávkou, jelikož je okamžitě pod tlakem napadajících soupeřů. Stále je však schopen s dostatkem času vymyslet překvapivou a kvalitní přihrávku. To dokládá i následují graf. Percentil 62 v ‘PossExits/60’ ukazuje, že je přeci jen schopen rozehrát. Nicméně jeho úspěšnost je velmi slabá (PossExits%) – 27 percentil v úspěšném opuštění obranné třetiny s pukem nebo přihrávkou spoluhráči.

Bez puku trpí jeho hra ještě více. Nedokáže zastavovat protiútoky soupeřů a při obraně modré čáry častokrát působí jako, nemůžu si pomoci, kužel. Ve sledovaném období (2016-2019) patří Seabrook mezi nejhorší obránce v obraně vlastní modré čáry. Jen 3 procenta beků pustilo do své obranné třetiny více útoků soupeře za 60 minut herního času více než on. A jen 11 % nutí útočníky k méně nahozením místo vstupu do pásma s pukem než kanadský obránce.



Všechny zmíněné problémy vedou k tomu, že 34letý hokejista má mezi obránci Blackhawks jedny z nejhorších čísel. Ze vzorku 15 obránců, kteří v období 2016-2019 odehráli za Chicago alespoň 500 minut při hře 5-na-5, se Seabrook pohybuje ve spodní polovině. A za ním jsou jména jako Brandon Manning (vyměněn do týmu Edmonton Oilers), Gustav Forsling (poslední sezónu převážně na farmě, vyměněn do týmu Carolina Hurricanes), Carl Dahlström (sedmý obránce, převážně v AHL) či Johnny Oduya.



Seabrook v podstatě v žádném statistickém údaji nemá pozitivní výsledky. A výše zmínění hráči určitě nejsou ti, s jimiž chcete porovnávat svého nejlépe placeného obránce. Navíc beka, který má smlouvu na dalších pět (!!!) let. A to je Seabrookovi už 34 let. Většina GAR/WAR modelů ho považuje za ‘replacement-level’ obránce, tedy takového, jehož může nahradit hráč AHL.

Chtěl bych však rozhodně zmínit jednu věc. Vinit z této situace Brenta Seabrooka je naprosto zcestné. Stan Bowman a jeho tým měli už v roce 2015 při podpisu smlouvy dostatek indicií, aby olympijského vítěze z roku 2010 nepodepisovali za tuto nesmyslnou částku. Kanadský bek pouze podlehl zubu času, který nakonec dříve či později dožene každého.



Ale abychom nekončili v úplně negativním duchu, Brent Seabrook stále přináší nějaká pozitiva. Ač se to zdá neuvěřitelné. Pokud vynecháme z kalkulací jeho smlouvu, stále dokáže být platný v ofenzívě, kde dokáže využít svoji tvrdou střelu, kterou dal několik nezapomenutelných gólů chicagské historie. ‘Servicible’, jak říkají v zámoří, může být i na modré čáře při přesilové hře. I model ‘evolving-hockey’ ho považuje za ofenzivně kladného hráče, bohužel v celkovém obrazu je jeho konečný vliv negativní. Dá se tedy jen povzdechnout a těch dalších pět let vydržet.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *